Bahnhof - Nádraží
Projektovaná dráha Hroznětín - Jáchymov - Vejprty
V roce 1900 vypracoval ing. Kurt Bauer z Vídně projekt elektrické dráhy Jáchymov - Kovářská (Schmiedeberg). Na tento projekt navázaly v r. 1910 další snahy o rozšíření železniční sítě v západním Krušnohoří. Návrh ing. Emanuela rubricia ze Smíchova počítal se dvěma variantami vedení nové železniční tratě. První By byla výchozí ze stanice Hroznětín, přibližně do míst dnešní zastávky by využívala trat do Merklína a odtud by zamířila do Jáchymova, ke svahům Klínovce a údolím Bílé vody do Kovářské k Buštěhradské dráze. Podle druhé varianty by vlak nové železnice vyjížděly z Horní Blatné na nejdecké trati a přes Abertamy a Boží Dar by zamířily pod Klínovec a odtud rovněž do Kovářské. Po dalších upřesněních se ve dnech 16.-18.ledna 1912 konalo závěrečné jednání komise v záležitosti generálního projektu náročné horské dráhy ze stanice Hroznětín přes Jáchymov do Vejprt. Projektovaná železnice měla být 36,8 km dlouhá a také velice sklonově náročná. značná část měla vést ve stoupání nebo sklonu nad 26 promile. Vrchol tratě byl předpokládán v nadmořské výšce 908m, což představovalo převýšení 450m na 24km tratě z Hroznětína. při výstabě mělo být vybudováno 7 větších vyaduktů a také 8 tunelů o celkové délce přes 5 kilometrů. Nejdelším měl být tzv. Keilbergtunel pod Klínovcem o délce 2 395m. Variantě byla projednávána trasa v 30,1 - 31,596 s napojením na trat Buštěhradské dráhy na širé trati u zastávky Neugeschrei(Vejprty - zastávka)
podle zápisu z výše uvedené komise většina účastníků výstavbu této dráhy přivítala. Zároven ale byly vzneseny požadavky na to, aby nová dráha měla parametry hlavní rychlíkové tratě, což by ovšem její výstavbu značně prodražilo, nehledě k dalším nákladům na rekonstrukci dráhy Dalovice - Hroznětín.Zástupce města karlovy Vary v souvislosti s novou dráhou požadoval výstavbu spojky z karlovarského centrálního nádraží do Dalovic, starosta Hroznětína Franz Muller se domáhal rozšíření a částečného přeložení nádraží v Hroznětíně. Zástupce horního města Boží Dar (Gottesgab) např. chtěl přiblížení tratě blíže k městu. Podobné žádosti, vetšinou nereálné, vyslovili i zástupci dalších dotčených obcí a institucí. Poněkud skeptičtěji se k projektu vyslovil zástupce Zemského výboru království Českého - zemský vrchní inženýr Gustav Suchý. Ten zdůraznil stavební i finanční náročnost stavby a částečně zpochybnil předpokládaný přínos projektovaného spojení (po dráze mělo být např.přepravováno falknovské uhlí do Vejprt). Všechny zúčastněné také upozornil na problematické získávání garance od Země České a na skutečnost, že jákékoliv úpravy stanice Hroznětín mohou být provedeny pouze na náklady nové společnosti.
Z výše uvedeného je zřejmé, proč k výstavbě této dráhy nakonec nedošlo.
Na trati měly být tyto stanice a zastávky:
Hroznětín - Lichtenstadt
Hluboký - Tiefenbach
Jáchymov - St. Joachimsthal
Suchá - Durnberg
Loučná - Bohnische Wiesenthal
České Hamry - Bohmische Hammer
Vejprty - Weipert
Vejprty,Buštěhradská dráha - Weipert BE
Převzato z knihy:
DRÁHA POD PLEŠIVCEM
Dalovice - Merklín
MICHAL ROH
Dopravní Vydavatelství MALKUS
